54 STŘECHA ROVNÁ NEBO ŠIKMÁ?

ROVNÁ nebo ŠIKMÁ?

Radim Václavík, Magazín MŮJ DŮM 5/2013

Vila nebo chalupa?

Stavebníci i jejich architekti si kladou při návrhu rodinných domů často otázky, která střecha je ta správná.

Podobu střech odpradávna určovaly především dostupné stavební materiály a znalosti řemesel. Jak na tento „zděděný“ stav máme dnes reagovat, když naše možnosti jsou (téměř) neomezené a technologie umí sofistikovaným způsobem vyřešit dřívější omezení, která držela tradiční formu po celá staletí?

Nejenom střechy se stávají otázkou designu, ne-li rozmařilostí, jejich vzhled je často diktován mnoha jinými vlivy, než jen funkčností prověřenou časem. Máme nové technologie, otázkou však zůstává jejich životnost a poruchovost, zejména v souvislosti s jejich cenou. Moderní doba ztratila bezprostřední kontakt s přírodou, zapomínáme, že „systém“ je stále zranitelný. Například přívalová voda bere domy dnes stejně rychle, jako před sto lety. Ovšem „tenkrát“ si nový dům znovu postavili rychleji a levněji než dnes. Tenkrát nepotřebovali specializované firmy a mnoho práce si mohli dodat sami s pomocí místního tesaře a zedníka. Jak se s těmito pokušeními vyrovnáváme v našem ateliéru, je předmětem tohoto článku.

TEČE VÍCE DO STŘECHY PLOCHÉ NEBO DO ŠIKMÉ ???

KTERÁ STŘECHA JE LEVNĚJŠÍ ???

JAKÝ SKLON STŘECHY JE SPRÁVNÝ PRO OBYTNÉ PODKROVÍ ???

JAKÝ JE TEN SPRÁVNÝ MATERIÁL ???

KTERÁ STŘECHA MÁ NÁROČNOU ÚDRŽBU ???

KTERÁ STŘECHA NEJDÉLE VYDRŽÍ ???

… ???

Pokud chceme problematice porozumět, je vhodné začít studiem historie. Musíme si také uvědomit, že zastřešení objektu patří mezi hlavní vymezující architektonické prvky určující celkový charakter stavby. Zastřešení tedy souvisí s celkovou architekturou objektů.

Můžeme se ptát:

Proč v minulosti stavěli tak, jak stavěli?

Řídili se estetikou nebo účelovou selskou logikou?

Co limitovalo tvary střech?

Proč byl tvar domů obdélníkový?

Proč byla střecha ve spádu 38-45-50?

Proč mají roubené domy střechu přesazenou po celém obvodu stavby?

Proč byl komín ve středu u hřebene?

Proč je v Alpách rozšířený spíše malý spád střechy?

Odpovědí je, že vzhled střech nebyl určován estetikou, byl reakcí na funkční požadavky, a to způsobem, který byl tehdejšími technologiemi (materiály, znalostmi) dostupný. Podobu střech tak určovaly především dostupnost stavebních materiálů a znalost řemesel.

Obecně vnímáme, že šikmá, nejčastěji sedlová střecha, na rozdíl od střechy ploché, reprezentuje tradiční architekturu. Naše lidová architektura je charakteristická podélným hranolem se střešními rovinami svírajícími pravý úhel. Šikmé zastřešení je charakteristické pro „severský dům“. V různých lokalitách se pak střecha liší sklonem a materiálovým pojetím.

Pro mnohé plochá rovná střecha odpovídá jen moderním soudobým stavbám, ale i plochá střecha navazuje na lidovou architekturu ze středomoří. Rovné zastřešení je charakteristické pro „jižní dům“.

Nastává často nesmiřitelná polemika.

Jedni nemají v oblibě kostky.

Druzí nemají v lásce stodoly.

Zjednodušeně v nadsázce je to vztah mezi městem a venkovem.

Město – slohová architektura – rovná střecha

Venkov – lidová architektura – šikmá střecha

Tradiční šikmé střechy nejsou samy o sobě zárukou bezproblémového fungování. V českých zemích nebývalo převážně zvykem využívat podkroví pro obytné účely.

Proto je také náš typický sklon střechy prudší, než v alpských zemích, kde po staletí podkroví využívali.

 

Dynamická výstavba posledních dvaceti let s využitím podkroví nám dnes často ukazuje odvrácenou tvář.

Životnost mnohých používaných materiálů nesplňuje zdaleka očekávání. Vlhkost se dostává do střešních plášťů díky srážkové vodě z exteriéru a také proniká z interiéru.

 

Pokud je tvar střechy dán funkcí

Tradiční šikmá střecha v Čechách a na Moravě nechránila prostor pro bydlení. V prostoru půdy se skladovalo například seno. Masívní využití půdního prostoru na obytné podkroví, jakási módní vlna je záležitostí u nás posledních dvaceti let. Staleté zkušenosti s využíváním obytného podkroví jako v alpských zemích tady chyběly. Jejich typicky nízké sklony střech jsou dány funkcí. Vzhled těchto šikmých střech nebyl určován estetikou, byl reakcí na funkční požadavky, a to způsobem, který byl tehdejšími technologiemi (materiály, znalostmi) dostupný. Můžeme si všimnout, že v Alpách se používají v menší míře i střechy strmější, bývá to často ale na hospodářských budovách, kde obytné funkce pod střechou nenajdeme. Vyjímky samozřejmě existují.

 

Pokud vnímáme strmější střechu jako určující vzhledový faktor naší tradiční architektury, měli bychom se současně zamyslet nad využitím půdy či podkroví. Obytnou funkci jsme přemístili pod strmou střechu nejčastěji pokrytou skládanou krytinou, která ale nemá pro toto užití ideální vlastnosti.

 

Přes tradiční skládanou krytinu vždy pronikala voda, která však na neobydlené půdě neznamenala v malém množství zásadní problém, protože se odvětrala. Zvýšené množství zachytila vrstva nasákavého materiálu v úrovni podlahy.

 

Ploché střechy PRÝ podle kritiků dělíme na: „Ty, co do nich už teče a ty, do kterých ještě neteče“.

To je ale neférový humor, spravedlivěji má zaznít

Střechy dělíme na: „Ty, co do nich už teče a ty, do kterých ještě neteče“.

 

Jaký je závěr?

Ani šikmá ani plochá není správnější. Neexistuje jedno obecné pravidlo jak navrhnout ideální střešní plášť.

Každé zastřešení je nutné navrhnout a posoudit pro konkrétní lokalitu i vnitřní provoz.

 

Ale pro rozhodování ve venkovském prostředí  je nutné přece jenom zdůraznit více pokoru k tradici a místní kultuře. Už Karel Honzík (K otázce lidové architektury, Časopis Architektura, str. 89-100 ) v roce 1940 psal o tom, že „tradiční ves a s ní i její kultura zaniká, zatím co město vysílá daleko do kraje zhoubný vliv své bezvýraznosti. Všechny chyby, které jsme poznali na městských vilových čtvrtích, jsou zanášeny na venkov stavbou letních vil, chat a celých letovisek. Tato letní sídliště se rozlézají neorgani­sovaně a neomezeně po všech stráních a rovinách naší země. Venkovské stavitelství se - k svému neprospěchu - poučuje na městských vzorech a opouští jednoduchý a vžitý typ lidového domu s úhlovou sedlovou střechou, aby přijímalo tvary pochyb­ných hodnot. Napodobuje-většinou nezdařile městské a čas­těji předměstské architektonické vzory. Nahrazuje krásný a pro­stý typ selského domu pokaženým typem městské vily nebo činžovního domu. Jdeme-Ii dnešní venkovskou obcí, vidíme, že se tento přímý zásah městských vzorů datuje už z doby velmi dávné. Jsou tam stopy klasicismu, o němž nutno říci, že se ještě šetrně přizpůsoboval základnímu tvaru lidové stavby. Zato již elektism v druhé polovině 19. století a secese začaly vnášet na vesnici nejen cizí formy, ale i cizí stavební typ.“